Tadeusz Bartoš

Narozen v roce 1970, vzdělání: SOŠV Hollarovo náměstí and VOŠG Ústí nad Labem, žije a tvoří v Praze. Současná tvorba tohoto malíře střední generace je na první pohled charakteristická expresivním zacházením s výtvarnými prostředky – často redukovanou barevností počínaje přes zdánlivě nahodilé vrstvení celých plánů i jednotlivých motivů, symbolů nebo gest, jež často dovádí co nejblíže hranici primitivistických signálů, a konče samotným tvůrčím postupem, kdy se plátna zmocňuje co nejspontánněji rovnou – bez jakéhokoli předchozího skicování; jen s vnitřní, z velké části intuitivní představou, které vtiskává výsledný tvar až samotný proces na pomezí akční malby. Rozměrné plátno bývá nezřídka zmuchlané, různě perforované nebo přímo pošlapané – o velikosti nejlépe autorem oblíbeného formátu přibližně 200 krát 145 cm, jímž vychází vstříc přirozenému lidskému měřítku. Bartoš publiku předkládá někdy více, někdy méně, vždy ale nepříliš sourodou námětovou směs, v níž se navíc často prolíná předmětnost se štětcovým gestem a to zas na jiném místě třeba s ornamentem nebo s přes šablony sprejem či fixírkou nastříkaným raportem. Nejnověji v poslední době vrství Bartoš hmotu barvy pomocí lžiček, víček od plechovek nebo přímo holýma rukama, a aby byl účin maleb co nejsyrovější, vzdává se dokonce tradičního upínání pláten do dřevěného rámu. To všechno pochopitelně ale činí bez oné druhé, scelující části výpovědi, kterou nechává "viset ve vzduchu" nedořečenou, aby si ji každý příjemce vytvořil a dosadil sám do vlastních sémantických i dalších kontextů, podobně jako to nechával činit diváky například Vladimír Boudník při svých pouličních performancích před oprýskanými zdmi. Tadeusz Bartoš podobně jako média, která na základě posbíraných dat vytvářejí "obraz doby", selektuje informace z vlastního "mentálního radaru", a z nich (často si vybírá znepokojivé předměty, symboly, motivy apod. z minulosti i současnosti) nebo z jejich fragmentů utvořené obrazy realizuje v malbách. Ty pak, umocněny přímočarostí provedení a často i nádechem kafkovského černého humoru, svým způsobem fungují jako výzva k očistným asociacím a imaginaci, a tedy i jako jistý protipól stále agresivnějšího světa reklamy a jejího čím dál tím tupějšího ultrapragmatického přežvatlávání jednoho a téhož nejen vizuálního nesmyslu do zblbnutí. Výstavy 2016 Electric Lobster, Rabas Gallery, Rakovník 2013 2013 Father and Son, Rabas Gallery, Rakovník 2013 2012 Mechanical Chicken, Library of the Institute of Philosophy Academy of Sciences, Praha 2012 3 ve dvoře, galerie Chaberský dvůr 2010 New Paintings, Final, Praha 2007 New Paintings, Chodovská tvrz, Praha 2006 Liben, galerie Pigment, Prague 2005 Body, K-centrum, Praha 2003 Pipes, klub Delta, Praha 2002 New Paintings, galerie Domu ABF, Praha 2001 New Paintings, Česká spořitelna, Praha