Josef Šíma

žák prof. E. Dítěte na UMPRUM v Praze, prof. V. Bukovace a J. Preislera na AVU tamtéž, studium stavebního inženýrství na VUT v Brně, člen Skupiny výtvarných umělců, Devětsilu, UB, spoluzakladatel pařížské skupiny Le Grand Jeu; malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, pedagog; byl asistentem kreslení na VUT v Brně, 1921 odešel do jižní Francie a do Paříže, kde se trvale usadil a vystavoval na Salonech; pracoval nejprve jako kreslič kostelních oken ve sklárnách Mauméjean Henday a San Sebastianu, po přesídlení do Paříže publikoval a podílel se na tvorbě časopisů (Le Grand Jeu, Pásmo a Stavby, Život), překládal, ilustroval (W. Shakespeare, V. Nezval, F. Hrubín); věnoval se užité grafice (knižní obálky a vazby), ilustraci, scénografii (pro Osvobozené divadlo, 20. léta a Divadlo Za branou v Praze, 60. léta); 1945 - 1950 technickým poradcem pro kulturní styky na velvyslanectví v Paříži; v šedesátých letech 20. století maloval, navrhl a spolurealizoval vitráže v kostele sv. Jakuba v Remeši; hlavní oblast tvorby však náležela grafice a malbě s důrazem na světlo; zpočátku se snažil o vyjádření nadskutečných snů, vzpomínek a vidin prostřednictvím odhmotňování předmětů; byl ovlivněn estetikou L'Esprit Nouveau a purismem; později používal častěji reálné věci a ponechával jim tvar; zaměřoval se i na figurální malbu, v nichž se portrét blíží spíše k podobě astrálního přízraku lidského charakteru; experimentoval s geometrickou abstrakcí a konstruktivismem, ztotožnil se se surrealismem; v dalším období hledal novou senzibilitu a imaginativnost; pracoval s pojmy iluminace, imaginace, jednota, jež byly vzájemně propojeny a vyjadřovaly úsilí o obnovení původní jednoty člověka a přírody, hledání prapodstaty světa; vycházel ze smyslových prožitků, užíval symbolů, např. kosmické vejce, ženská torza; ve 30. letech a 50. letech pronikly do jeho tvorby krajiny, tvořené několika redukovanými znaky (hnědé obdélníky země, trojúhelníky mraků, vegetace a hladin tůní) a s ohněm jako symbolem světla, počátku a konce;významné téma představovaly také antické mýty, zejména symbolika pádu a letu (1933 - Návrat Théseův, 1935 a 1958 - Ikarův pád, Zoufalství Orfeovo); v 60. letech převažují kosmické vize, mentální krajiny, symbolika lidského osudu a elementární symboly psychiky; zastoupen ve sbírkách NG, GHMP a Středočeské galerie v Praze, SNG v Bratislavě, Městského muzea v Jaroměři (stálá expozice rodáků a historie Wenkeova domu), GMU v Roudnici nad Labem, OG v Liberci, MG v Brně, GVU v Ostravě, AJG v Hluboké nad Vltavou, Museum Bochum, Bibliotheque National, Musée National d'Art Moderne de la Ville de Paris v Paříži a jinde (Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2006, Výtvarné centrum Chagall Ostrava 2006)