František Drtikol - Matka země

grafická tvorba a kresby, od 11. 12. 2013
VSTUPNÉ:
Základní vstupné: 40 Kč
Snižené vstupné (děti do 15 let, studenti, důchodci): 20 Kč

Úvodní slovo Stanislava Doležala k výstavě Františka Drtikola

František Drtikol, jeden z nejslavnějších českých fotografů, se věnoval grafické tvorbě především v první polovině 20. let 20. století. Vedle fotografie, která mu byla více než třicet let hlavní tvůrčí činností, se stále vracel ke kresbě a svůj umělecký potenciál rozšířil i do grafické tvorby.
Drtikol byl mistrem starých uměleckých technik, tzv. tvárných procesů, což se výrazně projevilo v jeho fotografické tvorbě. Používal techniku ušlechtilých tisků – pigmentu, olejotisku, gumotisku, uhlotisku, bromolejotisku. Málo se ví, že napsal rozsáhlé pojednání o gumotisku. V době, kdy byl již světově známým fotografem, tedy ve dvacátých letech minulého století, přišel se svým vlastním ušlechtilým reprodukčním procesem – fotolitografií, jíž vytvořil řadu děl. Jeho vynález byl chráněn patentem. Fotolitografie mu umožnila zhotovit od jedné předlohy více stejných otisků.
V oblasti grafické tvorby Drtikol využíval nejvíce techniku leptu a litografii, známy jsou i práce vytvořené suchou jehlou a heliogravurou. Podařilo se mi zjistit, že techniku leptu začal používat kolem roku 1920. Poslední práce vytvořené touto technikou jsou datované rokem 1925. Náměty pro svou grafickou tvorbu, která byla další manifestací jeho velkého tvůrčího potenciálu a talentu, často čerpal ze svých kreseb z let 1917–1919, tedy převážně z doby 1. světové války, kdy se nemohl věnovat fotografii. Tyto kresby jsou autentickým záznamem jeho tvůrčí inspirace a zároveň již hotovým artefaktem a právě tyto kresby jsou také součástí naší výstavy. Celkem je zde vystaveno 15 kreseb, vytvořené ve většině tužkou na papíře a dvě kresby uhlem. Tyto Drtikolovy práce jsou vůbec poprvé vystaveny. Některé jiné kresby z tohoto období byly také součástí velké Drtikolovy výstavy v pražské Galerii Rudolfinum, kterou jsem zde připravil společně ještě s PhDr. Annou Fárovou.
V obou případech však šlo a jde jen o malou ukázku této jeho neznámé kreslířské tvorby, která byla velkým zdrojem pro jeho budoucí náměty, ať již šlo o fotografii, grafiku nebo malbu. Během těchto tří let (1917–1919) vzniklo možná několik stovek kreseb. Dostupných jich však je jen několik desítek.
Výstava, kterou si budete mít možnost za chvilku prohlédnout, tvoří také 24 nových tisků z dochovaných a pečlivě restaurovaných zinkových desek, jež se našly jako celek v Drtikolově pozůstalosti. Tyto grafiky však nepředstavují celé autorovo dílo vytvořené technikou leptu, ale v každém případě jeho významnou část. Známo je kolem čtyř desítek autorových originálů.
Myšlenka vytvořit nové grafické tisky byla velmi lákavá, nabízela se možnost vstoupit do procesu přímo alchymistického – pokusit se o rekonstrukci Drtikolova přístupu a způsobu práce s touto uměleckou technikou a míchání barev. Dalším důvodem bylo i to, že autorovy originální lepty jsou dnes vzácné, existují jen v minimálním počtu kopií, na aukcích nebo v galeriích se téměř neobjevují. Tisky z některých desek tohoto portfolia můžeme spatřit vůbec poprvé.
Stav nalezených matric nenasvědčoval tomu, že by se z nich mohlo podařit v použitelné kvalitě tisknout. Otisk, který měl dokumentovat původní stav, to jen potvrdil. Přistoupilo se k pokusu kovové matrice, ze kterých se tisklo naposledy před téměř sto lety, důkladně vyčistit a šetrně restaurovat. Výsledek byl překvapující. Podařilo se znečištěné, stářím a jinak poškozené desky uvést téměř do stavu, jako když se z nich tisklo poprvé. Můžeme konstatovat, že z hlediska kvality a barevné tonality současného tisku se podařilo maximum. Porovnáním nových tisků s původními signovanými originály lze zaznamenat naprostou věrnost. Pro tisk portfolia nových leptů bylo použito holandského ručního papíru a francouzských hlubotiskových barev Charbonnel. Některé motivy tisků v tomto portfoliu nejsou dostupné v originále, je tedy možné, že je autor realizoval jen pro svou vlastní potřebu. V době, kdy Drtikol lepty vytvořil, byly prodávány na Národní třídě v Praze u Arnolda Hübschera.
Obnovený zájem o Drtikolovu grafickou tvorbu nastal koncem 80. let 20. století, kdy Národní galerie v Praze uskutečnila poměrně velký nákup Drtikolových prací na papíře, včetně grafických listů – leptů. Další významný nákup z této doby směřoval do soukromé sbírky ve Francii. Začátkem 90. let 20. století velký soubor kreseb a grafik z Drtikolovy pozůstalosti koupila jedna galerie v Chicagu.
Na výstavě „František Drtikol – fotograf, malíř, mystik“ v roce 1998 v Galerii Rudolfinum v Praze byla zásadním způsobem představena souhrnná umělecká tvorba Františka Drtikola, která kromě fotografií ukázala i na jeho neznámou tvorbu malířskou, kreslířskou a rovněž grafickou. Některé z prací obsažené v tomto portfoliu byly vůbec poprvé publikovány v knižním katalogu výstavy.
Drtikolova grafická tvorba, podobně jako kreslířská, se opírá o dvě hlavní témata, která jej provází po celý život – téma Golgoty a Matky Země. Dalšími tématy jsou Cesta, Vanitas, Salome a také taneční motivy spojené s antickými příběhy, egyptské stylizace a různé variace na téma bohyně a její uctívání. V jistém smyslu jde o reminiscence témat symbolismu z konce 19. století a doznívající secese, avšak s novým moderním přístupem. Podobně takto tvořili i další čeští umělci té doby – Kupka, Bílek, Kobliha, Konůpek, Váchal. Patrná je zde i Drtikolova inspirace Félicienem Ropsem a rozvinutí tématu ukřižování, kde dominuje žena jako hlavní objekt coby nositelka duchovního sdělení a tvůrčí imaginace, žena stigmatizovaná mýty. V kompozicích se objevuje výrazné propojení ženy a krajiny, kde se Drtikol svým způsobem vrací na pomyslný začátek vývoje moderního umění. Aby mohl plně zaznít jeho umělecký talent, vydal se vlastním směrem mimo hlavní proud orientovaný na formalistický modernismus.
Ve svém deníku z roku 1914 Drtikol píše: „Samotného mě napadlo, že je škoda, že člověk nežije anticky. Ještě snad dřív, než Machar počal ctít ten život, než psal epopeje na to, ctil jsem ten svět, který kdysi byl. – Nejčastěji v mojí mysli táhly (a táhnou dosud) obrazy toho světa zašlého, kdy ještě bozi se uctívali v posvátných hájích modlitbou, zpěvem a tancem, kdy ještě nymfy oživovaly vody, fauni skotačili s najádami, kdy bozi a bohyně sestupovali ze svých nebeských výšin na zem. – Oh kráso světa zašlého! Jak Tě miluji. Proč jsi zašel? Proč nejsi ještě?“
Drtikol ve svém díle zhmotňuje nesčetné variace představ svého nitra, které z něj přímo tryskají jako ze zdroje elementární síly. Nechává nás nahlédnout do mystéria prostoru a času, ve kterých se postupně odkrývají různé příběhy a duchovní sdělení. Vše se jeví jako substance – látka – bytí, vstup do éterického světa a jeho spirituální podoby. Drtikol nás stále udivuje svým nevyčerpatelným inspiračním bohatstvím.

Zpět