Již od mala vynikal v kreslení nad ostatními a při volbě dalšího studia si jednomyslně vybral Akademii výtvarných umění ve Vídni u J. Rumplera a na Akademii Julian v Paříži u A. Debaye. První světovou válku pobýval v Dolomitech. Po válce se vrátil na vídeňskou Akademii a studoval u Alexandra Sochaczewského. Zde se skamarádil s Rajkem Šubicem a spolu s ním odjel do tehdejší Jugoslávie. V roce 1924 byl prohlášen za vedoucího výpravy opery. Nejprve v Lublani a poté pro království Dalmatské se sídlem ve Splitu, kde působil do roku 1929. V Jugoslávii si na živobytí vydělával jako pedagog. Přednášel dějiny umění a estetiku. Jeho mladší bratři Josef (1899 - 1945) a Ludvík (1903 - 1980) se také stali malíři. Spolu s bratry cestoval po Evropě. Žili v Itálii, Nizozemsku a ve Španělsku se stali účastníky občanské války, která právě probíhala 1930. Roku 1931 byl Alois Schneiderka jmenován na post kulturní atašé pro Bulharsko na samotné pozvání bulharské vlády a cara Borise. V Bulharsku pak restauroval památky byzantského umění ve Varně, Sozopolu, Sv. Konstantinu a Mesembrii v Nesebaru. V roce 1939 se Schneiderka usadil opět v Česku na opuštěném konci Moravy, kde pobýval na samotě. Alois Schneiderka se nestaral o propagaci vlastního díla. Teprve v 50. letech 20. stol. začal se zabývat i prezentací své tvorby. Uprostřed příprav na soláňský salón však zemřel...