Malíř, žák soukromé školy Františka Myslivce v Brně, zaměřoval se na krajinomalbu - Slovácko a Valašsko, později na krajinu Hané a její folklór. (Toman, Slovník Chagall, Lexikon českých výtvarníků (Lexicon of the CVA), abART) Vilém Topinka se narodil 22. května 1909 v Prostějově. Topinkova cesta k umění nebyla lehká. Jeho otec (obuvník) pocházel z Brna, matka z Boskovic. Když mu bolo 13 let, osiřel. Odešel z měšťanky a šel do učení na malíře pokojů, dekorací a písma. Chtěl být malířem, marně se snažil dostat na malířskou akademii, na kterou stejně neměl ani finanční prostředky. Usilovně kreslil a maloval. Jeho zálibu k malířství upevňovalo jeho přátelství s malířem Rolfem Weigelem. Po ukončení tříletého učebního poměru byl bez zaměstnání. Na jeho popud vymýšlel a stylizoval různé vlysy. U malíře A. Říhy se zacvičil do kreslení divadelních dekorací. A přitom stále maloval, hlavně krajiny, za kterými jezdil na Kyjovsko a Valašsko, kde sa věnoval valašské krajině okolo Bečvy, Hrozénkova, Velkých Karlovic a jinde. Tam všude studoval kroje. Za folklórem cestoval i na Slovensko. Jeho tvorba byla bohatá. Zlom ve výběru a volbě motívů u něho nastal v roku 1940, kdy se při jedné z jeho studijních návštev Moravského Slovácka zastavil u syna malíře Joži Úprky - Jana, který tehdy pravil: "Kdo chce malovat Slovácký kraj, ten musí na Slovácku žít, aby poznal nejen kraj a kroj slováckého lidu, ale i jeho mravy a zvyky". Od tohoto okamžiku se věnoval pouze hanáckému folklóru. Také jeho výtvarný zájem se obrátil na hanáckou krajinu a krajinu Drahanskej vrchoviny. Počátky uměleckého vývoje malíře byly trpké. Jako každý umělec, který začal od píky, měl život těžký a někdy i krutý. Nikdy neměl dost peňěz na to, aby se mohl věnovat výtvarnému studiu v Praze. Až po úspěšné výstavě v Prostějove v roce 1942 mohl čásť svého výnosu věnovat na své odborné školení. Stal sa žákem známého malíře prof. kreslení Františka Myslivce v Brně, kde si vedl velmi zdatně. Osvědčení o výborném studiu v oboru krajinomalby dostal tak skvělé, že se právem mohl řadit mezi akademické malíře, jak doslovně uvádí vyhlášení jeho učitee. Byl to malíř "Božího nadání", jak o něm kritici tehdy prohlašovali. Hlavně po jeho druhé samostatné výstavě, kterou uspořádal v roce 1944 v prednáškové síni Městského spolkového domu. Tento malíř "duše krajiny" byl označován za pokračovatele malířského odkazu R. Kaňáka. Nevyhýbal se žádnemu motivu. Maloval krajinu, zátiší a figurativní motivy. Po této svojí výstavě o sobě prohlásil: "Až teď začínám rozumět krajině a vím, že mě čeká ještě trnitá cesta". A v tom se nemýlil. Stále ho pronásledovaly existenční problémy. Další svojí výstavy se už nedočkal. Ta sa uskutečnila až 60 let po jeho výstavě v roce 2002 v Prostějovském Národním domě. I když na ní byla vystavena jen malá část toho co za svůj život vytvořil, ukázal se jako kvalitní malíř. Vilém Topinka zemřel 7. čerence 1977.