Alfréd Justitz

Alfréd Justitz (19. července 1879 Nová Cerekev – 9. února 1934 Bratislava) byl český malíř, grafik, ilustrátor, kynolog a představitel zakladatelské generace českého moderního malířství. Alfréd Justitz se narodil v Nové Cerekvi u Pelhřimova v rodině lékaře jako jeden ze tří jeho synů. První kontakt s malířstvím zažil v Jihlavě, kde se setkal s malířem Romanem Havelkou a jeho práce mu učarovala. Cestu za uměním začal studiem architektury na České vysoké škole technické v Praze u profesora Kotěry, pak přešel na pražskou akademii k profesorům Pirnerovi a Thielemu. Pokračoval v Karlsruhe u profesora Ludwiga Schmid-Reutteho a v Berlíně u Wilhelma Trübnera. Roku 1910 odešel do Paříže, kde jej okouzlila díla Cézanna, Derainova, Daumiérova a dalších velikánů. V roce 1928 vstoupil do SVU Mánes, vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. Byl také významným grafikem a ilustrátorem. Jeho ilustrace zdobí například román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži, vydaný roku 1927. Mnoho galerií uchovává i jeho plakátovou tvorbu. Se spolkem Deutsch-böhmischer Kunstlerbund vystavoval jako jeho člen v letech 1912–1914. Od roku 1928 do své smrti v roce 1934 byl členem SVU Mánes. Bral si vzor z německého malíře Josefa Israelse (1824–1911). Alfred Justitz zbohatl v Paříži a Berlíně mezi lety 1921 až 1924, kdy pracoval pro Moderní galerii. Zde, jako akvizitor, si nejlepší díla mistrů moderní Paříže vybíral pro sebe. Pro své obrazy si bral inspiraci z jihočeské krajiny nebo ze ztracených židovských rodů. Obraz “Jákob, Lea, Ráchel a Zilpe s malým Josefem“ namaloval na zakázku před Velkou válkou (ovlivněn Renoirem). "Kvalitní umělecké dílo přece nepotřebuje autorizovat", tvrdil o obrazu V. V. Štech. Naplno jej pak ovlivnili pařížští mistři po roce 1924. Nejvýstižněji ho charakterizoval kritik umění František Kovárna, a zastal se ho taky malíř František Muzika. Následuje český kubismus a účast v karlovarské výstavě malířů s německými kořeny v roce 1931. Byl také významným kynologem a nadšeným propagátorem plemene boxerů. V klubu chovatelů boxerů znamenal jeho příchod novou etapu vzestupu chovu. Justitz byl zvolen správcem chovu a pověřen vedením plemenných knih. Justitz byl rovněž aktivním svobodným zednářem, členem lóže Sibi et Posteris v Praze. Náhrobek na hřbitově v Nové Cerekvi byl věnován právě jeho lóží a nese zednářskou symboliku. Po jeho skonu se lóže snažila zabezpečit materiálně i jeho ženu Annu Justitzovou, která však skonala brzy po něm. Zemřel v únoru 1934 po téměř ročním onemocnění v Bratislavě. Poslední rozloučení se konalo v Brně. Jeho popel je uložen v urnovém hrobě na židovském hřbitově v rodné Nové Cerekvi, kde je uložen také popel jeho ženy, která nesnesla osamění a rok po manželovi zvolila dobrovolnou smrt.