Jaroslav Klát

Malíř Jaroslav Klát je ve své generaci zvláštní tím, že jeho tvorba není součástí dobových uměleckých tendencí, ale při tom vyjadřuje velmi intenzivně svou dobu. Jeho vášnivý vztah k přírodě, k její plodivé, nezkrotitelné síle se zdá souznít s výkřiky hnutí hájícího naše životní prostředí. Díváme-li se na některé Klátovy obrazy, zejména pak na ty, ve kterých se malíř snažil zachytit tropickou vegetaci, máme dojem, jakoby se umělec stával prostředníkem přírodních sil, jako by je malovala sama příroda. Přitom není tak nesnadné zařadit Kláta do uměleckých souvislostí. Divokost, s jakou si probojovávali své místo francouzští fauvisté a němečtí expresionisté, tajemnost přírodních sil, jakou obdivovali surrealisté, výboje poválečného uměleckého seskupení - známého pod názvem Cobra, to vše může tvořit pozadí Klátovy tvorby. Není ostatně asi náhoda, že jedním z Klátových pařížských učitelů byl Alechinsky, jeden z hlavních představitelů Cobry. Paříž a vůbec Francie jsou pro malíře Kláta územím, kde se jeho citlivost mohla lépe rozvinout než v Čechách. Francouzské malířství bylo vždy plné smyslovosti, hraničící až s požitkářstvím, bylo to vždy umění, na kterém se podílelo více smyslů než jenom zrak, zatím co české umění bylo leckdy uměním rozumu, úvah a filozofování. Klátova jedinečnost souvisí zřejmě s tím, že je ve své generaci spíše francouzským malířem, který také na svých cestách do Alžírska, Tuniska nebo na Martinik, šel ve stopách slavných Francouzů. Jeho poslední obrazy, které se stávají přidáním přírodních materiálů - v tomto případě ptačích per - kolážemi, svědčí o tom, že malíř hledá nové cesty, jak se ještě více přiblížit přírodě, své velké učitelce. Bylo by jistě zajímavé zjistit, nakolik se Klátovi přírodní vegetace stává znakem tohoto světa. Jeho obrazy Prahy svědčí o tom, že i tam, kde do popředí vystupují ikonografické symboly města, zůstávají na obraze v zajetí přírody, která vše obkličuje, pohlcuje a proniká. Malířství je pro Kláta především uměním barev a barva je jedním z hlavních znaků přírody, která nás obklopuje. Zároveň je barva také cosi enigmatického, tajemného a významuplného. Učení o barvách se stalo součástí mnohých filozofických systémů a úvah velkých myslitelů - Goethe zde budiž jmenován jenom jako příklad. Nad Klátovými obrazy je možné přemýšlet také o způsobu, jak nám tuto problematiku barev přibližuje. Dr. Alexej Kusák